Jak dlouho je šestá nemoc infekční a co dělat

Nejvyšší infekčnost před objevením vyrážky

Šestá nemoc – nebo chcete-li roseola – je taková ta zákeřná viróza, která si vybírá hlavně naše nejmenší. Nejčastěji ji potkáte u dětí mezi půl rokem a dvěma lety. A tady je ten háček: vaše dítě je nejvíc nakažlivé ještě předtím, než se objeví ta typická vyrážka. Takže v době, kdy ještě vůbec netušíte, co se děje, už může nakazit půlku školky.

Za celým tím stojí herpesvirus typu 6, občas i typ 7. Šíří se úplně klasicky – kapénkami při kašli, kýchání, nebo když si děti povídají centimetry od sebe, jak to tak dělají. A tady přichází ten největší problém: vaše dítě je jako malá virová továrna právě v té době, kdy má vysoké horečky, ale vyrážka ještě nikde. Vy sedíte u postýlky s teploměrem a nemáte ani tušení, že jde o šestou nemoc.

Od chvíle, kdy se dítě s virem setká, do prvních příznaků může uplynout klidně pět až patnáct dní. A pozor – během téhle doby už může být nakažlivé, přitom vypadá úplně v pohodě. Pak najednou – bum – horečka jako hrom. Často vyšplhá až na 40 stupňů a drží se tam tři, čtyři, někdy pět dní. V téhle fázi má dítě v těle nejvíc virových částic a je nejvíc nakažlivé. Většina rodičů v panice volá doktorovi nebo míří do pohotovosti kvůli té vysoké teplotě, ale diagnózu pořád ještě nemůžete potvrdit.

A pak se stane něco zvláštního. Horečka spadne, často skoro z hodiny na hodinu, a najednou se na bříšku a zádech objeví růžová vyrážka, která se postupně rozleze i na ručičky a nožičky. A teď ta ironie: ve chvíli, kdy konečně vidíte tu vyrážku a víte, co to je, už vaše dítě skoro nikoho nenakazí. To je přesně to, co dělá šestou nemoc tak těžko zvladatelnou ve školkách. Dítě s horečkou už mohlo předat virus polovině třídy dřív, než vůbec někdo rozpozná, o co jde.

Virus se ze slinek a nosního hlenu uvolňuje nejvíc právě během těch horkých dnů s horečkou a pár dní potom. Zajímavé je, že i když už jsou všechny příznaky pryč, dítě může ještě chvíli vylučovat nějaké virové částice – jen už jich není tolik. Proto je někdy složité určit, kdy můžete s dítětem zpátky mezi lidi. Doktoři obvykle radí počkat aspoň do té doby, než horečka úplně zmizí, ideálně až vyrážka odezní, i když v tu chvíli už riziko nákazy není velké.

Přenos kapénkovou infekcí při kašli a kýchání

Šestá nemoc, kterou možná znáte jako roseolu, je virové onemocnění, které se mezi dětmi šíří docela snadno. Postihuje hlavně nejmenší – většinou děti od šesti měsíců do dvou let. Jak se to přenáší? Stejně jako běžné nachlazení – vzduchem, kapénkami při kašli nebo kýchání.

Představte si běžnou situaci: nakažené dítě kašle nebo kýchne a do vzduchu se uvolní drobounké kapičky se slinami, ve kterých se ukrývá virus. Tyto neviditelné kapénky pak vdechne jiné dítě, které je zrovna nablízku – stačí být ve vzdálenosti metru nebo dvou. Virus se usadí v nose nebo v krku a začne se tam množit. Odtud se pak rozšíří po celém těle.

Co je ale opravdu zákeřné? Dítě může být nakažlivé ještě dřív, než vůbec poznáte, že je nemocné. Od chvíle, kdy se nakazí, do prvních příznaků může uplynout pět až patnáct dní. Po celou tu dobu přitom může virus nevědomky předávat dál – třeba v jeslích nebo u babičky. Rodiče nemají šanci to poznat a ochránit ostatní děti.

V kolektivech, kde je hodně dětí pohromadě, se virus šíří obzvlášť rychle. Jesle, školka, dětská hřiště – to všechno jsou místa, kde mají kapénky ideální podmínky. Virus v nich vydrží živý i několik hodin, zejména když je venku chladno a vlhko. A není to jen o tom vzduchu – kapénky se usadí na hračkách, na klice nebo na stole. Děti si na to sáhnou a pak si třou oči nebo strčí ruce do pusy. Takhle se virus dostane tam, kam potřebuje.

Nejvíc nakažlivé je dítě během těch dnů, kdy má vysokou horečku. Jakmile horečka opadne a objeví se ta typická vyrážka, nebezpečí přenosu klesá. Jenže pozor – virus zůstává ve slinách ještě týdny po tom, co dítě vypadá úplně v pořádku. Proto se může stát, že už zdánlivě zdravé dítě nakazí kamaráda nebo sourozence. Tohle je prostě vlastnost těchto virů – umí se v těle ukrývat dlouho po nemoci.

Inkubační doba trvá 5 až 15 dní

Víte, co je na šesté nemoci opravdu záludné? Právě ta inkubační doba – tedy čas mezi tím, kdy se virus dostane do těla vašeho dítěte, a než se objeví první příznaky. Obvykle to trvá něco mezi 5 až 15 dny, nejčastěji kolem 9 až 10 dnů. A to je právě ten problém – po celou dobu se virus vesele množí v těle vašeho dítěte, ale vy o tom vůbec netušíte. Žádná horečka, žádná vyrážka, prostě nic.

Představte si situaci: vaše dítě je úplně v pohodě, běhá po školce, hraje si s kamarády, sdílí hračky. A přitom už může být nakažlivé. Ano, správně jste četli – dítě může šířit virus ještě dřív, než vůbec poznáte, že je nemocné. Virus herpes lidského typu 6, který za tím vším stojí, se totiž vylučuje slinami ještě předtím, než přijde ta typická vysoká horečka. Jak tomu máte jako rodič zabránit? Těžko. A učitelky ve školce to mají stejně těžké.

Největší riziko nákazy hrozí těsně před propuknutím horečky a během ní. I když už dítě může virus přenášet v inkubační době, opravdový vrchol nakažlivosti přichází s horečkou. Virus se šíří hlavně kapénkami při kašli nebo kýchání, ale také přes sliny. A malé děti? Ty berou všechno do pusy, vyměňují si hračky, pijí z jednoho hrnečku. Školky a jesle jsou tak vlastně ideální prostředí pro šíření infekce.

Co se vlastně děje v těle během těch dnů, kdy ještě nic nepoznáte? Virus se postupně množí, množství narůstá, až v jeden moment tělo řekne dost a spustí se imunitní reakce. Ta přináší tu náhlou, dramatickou horečku – klidně 39 až 40 stupňů. Vaše dítě bylo možná ještě předevčírem úplně v pohodě a dneska ho máte doma s teplotou pod čtyřicet. A co je na tom nejhorší? Už několik dní předtím bylo nakažlivé, takže se mezitím mohlo potkat s desítkami dalších dětí.

Proč o tom všem mluvit? Protože je důležité vědět, jak tahle nemoc funguje. Ano, většinou probíhá mírně a komplikace jsou vzácné. Ale právě kvůli tomu, že se virus šíří ještě před příznaky, je šestá nemoc tak rozšířená. Prakticky každé dítě do tří let se s ním setká. Většina z nás dospělých má v krvi protilátky, které dokazují, že jsme si tím prošli – i když si to třeba ani nepamatujeme.

Ta inkubační doba 5 až 15 dnů dává viru dost času na to, aby se rozšířil mezi dětmi dřív, než první rodiče zjistí, co se vlastně děje. Není to sice nic příjemného, ale je to prostě realita dětských infekčních nemocí.

Dítě nakažlivé již během horečky

Šestá nemoc, kterou můžete znát také jako roseola, je virová infekce typická pro nejmenší děti – nejčastěji mezi šestým měsícem a druhým rokem života. A tady přichází ta zásadní věc, kterou by měl znát každý rodič: vaše dítě může nakazit ostatní už během horečky, ještě než se vůbec objeví ta charakteristická vyrážka.

Nejvíc nakažlivé je dítě právě tehdy, když má vysokou teplotu. Tahle fáze trvá obvykle tři až pět dní a vy jako rodiče často vůbec netušíte, co se děje. Vždyť ta typická vyrážka se ukáže až potom, když horečka klesne. Během těch horkých dní vaše dítě šíří virus kolem sebe – stačí zakašlat, kýchnout, nebo prostě jen normálně dýchat a mluvit. Virus herpes typu 6, který za tím vším stojí, se pak snadno dostane k dalším dětem ve školce, mezi sourozence nebo prostě ke komukoliv v rodině.

Věnujte zvýšenou pozornost chvílím, kdy má vaše dítě vysokou horečku a vy nevíte proč. Právě teď je největší šance, že by mohlo nakazit bratříčka, sestřičku nebo kamarády. Od chvíle, kdy se dítě nakazí, až do prvních příznaků může uplynout pět až patnáct dní – někdy tedy i celé dva týdny. A během téhle doby může nakazit další děti, přitom nikdo netuší, že vůbec nějaký virus v těle má.

A teď přijde zajímavá zvláštnost: když se konečně objeví ta růžová vyrážka na bříšku, která se postupně rozleze na ručičky, nožičky a obličej, vaše dítě už prakticky nikoho nenakazí. V tuhle chvíli totiž jeho imunita virus už zkrotila a ven se téměř nedostává. Trochu paradoxní, že jo? Když konečně víte, co to je, protože vidíte tu typickou vyrážku, už se nemusíte bát, že by se infekce dál šířila.

Virus cestuje vzduchem a ani nepotřebuje přímý kontakt. Stačí být s nemocným dítětem v jedné místnosti. Proto je skoro nemožné zabránit tomu, aby se nákaza rozšířila mezi sourozence. A protože na začátku to vypadá jako úplně běžná viróza, málokdo dítě izoluje dostatečně rychle.

Dobrá zpráva pro vás jako rodiče? Pokud jste šestou nemoc prodělali v dětství, jste proti ní imunní a znovu se jí nechytíte. Většina dospělých má protilátky, taktakže riziko hrozí hlavně dětem, které s tímhle virusem ještě neměly tu čest.

Virus HHV-6 zůstává v těle navždy

Když se vaše dítě nakazí virusem HHV-6, který stojí za šestou nemocí, virus zůstane v jeho těle navždy. Zní to děsivě, ale ve skutečnosti jde o zcela běžnou situaci, kterou zažije většina z nás. HHV-6 totiž patří do rodiny herpesvirů, a ty všechny mají jednu společnou vlastnost – umějí se v těle dokonale schovat a zůstat tam celý život.

Po tom, co malé dítě prodělá šestou nemoc s horečkou a vyrážkou, by se mohlo zdát, že je po všem. Virus ale ve skutečnosti nikam neodchází. Najde si úkryt v některých buňkách imunitního systému – hlavně v lymfocytech a monocytech. Tam prostě tiše „spí a nedělá nic. Nerozmnožuje se, nevyvolává žádné příznaky. Naše tělo ho sice hlídá a drží pod kontrolou, ale nedokáže ho úplně zničit.

Nejvíc nakažlivá je šestá nemoc právě tehdy, když se projevuje naplno – s horečkou a následnou vyrážkou. V té době se virus bouřlivě množí a je ho všude plno. Šíří se nejčastěji kapénkami, tedy přes sliny – stačí kašel, kýchnutí, nebo když si děti dají do pusy stejnou hračku. Proto se většina dětí nakazí právě v prvních dvou letech života, kdy spolu hodně hrají a všechno zkoumají ústy.

Jakmile ale akutní fáze nemoci odezní, infekčnost výrazně klesá. To je dobrá zpráva. I když virus zůstane v těle natrvalo, neznamená to, že by dítě bylo po zbytek života zdrojem nákazy pro ostatní. Občas se sice může virus objevit ve slinách i bez jakýchkoliv příznaků, ale jde o mnohem menší množství než během samotné nemoci.

Trochu jiná situace nastává u lidí s oslabenou imunitou. Tam může dojít k tomu, že se virus znovu „probudí. Stává se to třeba po transplantaci orgánů, u lidí s HIV nebo při léčbě, která potlačuje imunitní systém. Když se virus reaktivuje, může opět způsobit zdravotní potíže a člověk se může stát nakažlivějším. Většinou to ale nevypadá jako klasická šestá nemoc s typickou vyrážkou, spíš jde o jiné komplikace.

Je zajímavé, že i rodiče s latentním virusem ho mohou občas vylučovat a předat svým dětem. To vlastně vysvětluje, proč je šestá nemoc u malých dětí tak častá. Ale nebojte se – samotná přítomnost uspaného viru v těle neznamená, že byste byli nemocní nebo že byste představovali velké riziko pro své okolí. Za běžných okolností virus prostě tiše přebývá v organismu a nedělá žádné problémy.

Nejvíce postižené děti do 2 let věku

Šestá nemoc, známá taky jako roseola nebo třeba exanthema subitum, je virová infekce, kterou prostě skoro každý rodič malého dítěte dřív nebo později pozná. Pokud máte doma miminko nebo batole do dvou let, je velká šance, že se s tímto onemocněním setkáte. Nejvíc to totiž chytají právě ty nejmenší – nejčastěji mezi šestým a patnáctým měsícem života.

Proč zrovna tahle věková skupina? No, je to vlastně docela logické. Původcem je lidský herpesvirus typu 6, občas typ 7, a ten se šíří kapénkami – kýchnutím, kašláním, prostě běžným kontaktem. A malé děti? Ty ještě nemají imunitní systém pořádně vyvinutý. Navíc kolem půl roku začínají ztrácet ochranu, kterou jim předala maminka v těhotenství. Ty protilátky z mámy postupně mizí a dítě si musí budovat vlastní obranu. Právě v téhle fázi je nejzranitelnější.

Představte si, jak se chovají batolata – všechno berou do pusy, sdílejí hračky, jsou pořád v blízkém kontaktu s rodiči, prarodiči, staršími sourozenci. To je ideální prostředí pro šíření viru. A co je ještě zajímavější – virus je nejvíc nakažlivý právě v době, kdy dítě má tu pověstnou vysokou horečku, kdy ze sebe slinami a sekrety z nosu vylučuje spoustu virových částic.

Tady je ale háček, o kterém spousta lidí neví. Dospělí můžou být nosiči viru, aniž by o tom měli sebemenší tušení. Virus totiž v těle přetrvává i po vyléčení a občas se probudí, třeba když jste unavení nebo nachlazení. Takže vy jako rodič, babička nebo starší sourozenec můžete nevědomky nakazit to nejmenší dítě v rodině. Není to vaše vina – prostě to tak funguje.

Téměř každé dítě prodělá šestou nemoc do tří let a většina z nich právě mezi prvním a druhým rokem. Jakmile to jednou mají za sebou, získají trvalou imunitu. Proto se s tímto onemocněním u starších dětí nebo dospělých prakticky nesetkáte.

Co to znamená pro vás jako rodiče? Měli byste vědět, co očekávat. Nemoc začíná obvykle ráz na ráz – vysoká horečka, která vyšplhá třeba i na čtyřicet stupňů. V téhle fázi je dítě nejvíc nakažlivé, takže je rozumné omezit kontakt s dalšími malými dětmi. Nemusíte panikařit, ale trocha opatrnosti neuškodí – chráníte tím ostatní rodiny s miminky.

Infekčnost klesá po výsevu exantému

Šestá nemoc, kterou znáte možná pod názvem roseola nebo exanthema subitum, je virové onemocnění typické pro nejmenší děti – nejčastěji mezi šestým měsícem a druhým rokem života. Zaviňuje ji virus lidského herpesviru 6, občas také typ 7. Co je na této nemoci tak zrádné? Především to, kdy je dítě nejvíc nakažlivé.

Nejvyšší riziko nákazy hrozí ještě předtím, než se objeví vyrážka – a to je právě ta komplikace. Vaše dítě je totiž nejvíc nakažlivé v době, kdy ještě vůbec netušíte, že má šestou nemoc. Prostě má vysoké horečky, které trvají třeba tři až pět dní. V téhle fázi se virus masivně šíří kapénkami při kašli, kýchání nebo úplně běžném dýchání. Vy jako rodiče v tu chvíli často jen řešíte, jak tu teplotu srazit dolů, a ani vás nenapadne, že jde o šestou nemoc – vypadá to přece jen jako nějaká běžná viróza.

Pak ale přijde překvapivý zvrat. Horečka najednou zmizí a na těle se objeví vyrážka. Typické růžové nebo červené skvrnky začínají na bříšku a zádech, pak se můžou rozšířit na krček a ručičky. A právě teď, kdy už víte, co to je, se dítě paradoxně stává mnohem méně nakažlivým. Virus už není v dýchacích cestách v takové míře a riziko, že by nakazilo ostatní děti, výrazně klesá.

Proč to tak je? Tělo vašeho dítěte už v okamžiku, kdy se vyrážka objeví, vyprodukovala protilátky a spustilo obranu. Horečka mizí, často překvapivě rychle, a malý se začína cítit líp. Virus je už pod kontrolou a prakticky se nešíří dál.

Co to znamená v praxi? Dítě s vyrážkou už není skoro žádné nebezpečí pro okolí – na rozdíl od toho samého dítěte s nevysvětlitelnou horečkou před pár dny. Proto řada dětských lékařů říká, že jakmile se objeví ta typická vyrážka a teploty ustoupí, může dítě klidně zpátky mezi ostatní. Není to jako u jiných nemocí, kde musíte čekat, až všechny příznaky zmizí.

Ještě jedna věc – virus může v těle zůstat i po vyléčení, podobně jako jiné herpetické viry. Ale nebojte se, v tomhle spícím stavu nepředstavuje žádné riziko pro okolí. Probrat by se mohl snad při hodně oslabeném imunitním systému, ale u zdravých dětí je to opravdu výjimečné.

Šestá nemoc je vysoce nakažlivá virová infekce, která se šíří kapénkovou cestou a postihuje především děti do dvou let věku, přičemž inkubační doba činí 5 až 15 dní a nakažlivost je nejvyšší v období horečky před objevením se charakteristické vyrážky

MUDr. Radovan Škultéty

Možný přenos i od asymptomatických nosičů

Šestá nemoc, kterou možná znáte pod názvem roseola, je virové onemocnění způsobené lidským herpetickým virem typu 6, někdy i typem 7. Pokud máte malé děti, pravděpodobně jste se s ní už setkali nebo se s ní určitě setkáte. Šíří se totiž neuvěřitelně snadno, zejména mezi batolaty a předškoláky. A co je na tom nejhorší? Virus můžou šířit i lidé, kteří vypadají naprosto zdravě, což celou situaci dost komplikuje.

Tady narážíme na zásadní problém. Spousta z nás dospělých v sobě tento virus nosí, aniž bychom o tom měli sebemenší tušení. Virus totiž v těle zůstává i po vyléčení a čas od času se vylučuje slinami – přesně tak se pak nenápadně dostává k dětem kolem nás. Představte si, jak babička políbí vnouče, nebo jak si děti v mateřské školce půjčují hračky a dávají je do pusy. Není divu, že většina dětí onemocní právě v raném věku, a přitom často vůbec nevíte, odkud se to vzalo.

Virus je nejvíc nakažlivý v době, kdy ještě ani netušíte, že je něco v nepořádku. Vaše dítě může šířit nákazu už několik dní předtím, než dostane horečku. Jak to tedy máte poznat? Bohužel nijak. V jeslích nebo školce se tak virus může rozšířit mezi dětmi ještě dřív, než vůbec zjistíte, že je vaše dítě nemocné.

Šíří se hlavně kapénkami při kašli nebo kýchání, ale hodně záleží i na přímém kontaktu se slinami. A pozor – lidé bez jakýchkoliv příznaků můžou virus vylučovat měsíce, někdy dokonce roky po nemoci. Není to přitom pořád, ale spíš time od času. Výzkumy ukazují, že virus se dá najít ve slinách překvapivě velkého množství zdravých dospělých lidí.

Virus se může znovu aktivovat u lidí s oslabenou imunitou. Tohle je obzvlášť důležité u pacientů po transplantacích nebo u lidí s HIV, kde reaktivovaný virus může způsobit vážné potíže. A zase – člověk přitom nemusí mít vůbec žádné příznaky, ale virus šíří dál.

Co s tím tedy dělat? Pravda je, že nemůžeme izolovat všechny možné nositele viru – to by bylo prakticky nemožné. Zbývá nám tedy držet se běžných hygienických návyků a pokud možno omezit kontakt s nemocnými dětmi. Ano, je to trochu marný boj proti větrným mlýnům, protože úplně se před virem z asymptomatických nosičů neochráníte, ale nic lepšího nám prostě nezbývá.

Izolace dítěte není obvykle nutná

Víte co? Izolovat dítě se šestou nemocí většinou vůbec není potřeba – a tohle dost rodičů docela překvapí. Důvod je prostý: má to co dělat s tím, jak tahle nemoc funguje a kdy vlastně dokáže někoho nakazit.

Šestá nemoc, kterou lékaři znají jako roseola, je virová záležitost způsobená herpetickým virusem. Nejvíc ji chytají malé děti mezi šesti měsíci a dvěma roky.

Proč tedy žádná izolace? Protože dítě je nakažlivé hlavně během horeček, ještě než se objeví ta typická vyrážka. A v tu chvíli ještě nikdo netuší, že jde o šestou nemoc. Diagnózu totiž lékaři většinou potvrdí až když vidí ty charakteristické růžové skvrnky na kůži. A víte co je na tom zajímavé? Když se konečně ta vyrážka ukáže, horečky už jsou pryč a dítě už skoro nikoho nenakazí.

Je to trochu paradox – v době, kdy dítě nejvíc rozšiřuje virus, nikdo neví, co mu vlastně je, a běžně se s ním pohybujete mezi ostatními. A když už konečně víte, že jde o šestou nemoc, protože vidíte tu vyrážku, tak už není skoro žádné riziko nákazy. Takže izolovat dítě v tuhle chvíli už nemá moc smysl.

Další věc, kterou stojí za to vědět: šestá nemoc probíhá většinou docela v pohodě a děti ji zvládnou bez problémů. Po prodělání si tělo vytvoří imunitu na celý život, takže znovu ji dítě nedostane. Hodně dětí ji dokonce prožije úplně bez příznaků nebo tak mírně, že si toho nikdo ani nevšimne. Ale virus stejně předávají dál – což jen potvrzuje, že izolovat děti s potvrzenou diagnózou by stejně nic moc neřešilo.

Lékaři proto doporučují nechat dítě doma hlavně kvůli tomu, aby se v klidu zotavilo a bylo mu dobře. Ne kvůli tomu, že by ohrožovalo ostatní. Když se dítě cítí fajn, nemá teplotu a je v dobré kondici, může klidně zpátky do školky nebo mezi kamarády – i když ještě má vyrážku. Samozřejmě je slušné dát ve školce nebo škole vědět, co dítě prodělalo, ale nějaká přísná karanténa se nevyžaduje. Rozhodněte se hlavně podle toho, jak se vaše dítě cítí, ne podle toho, jestli má ještě skvrnky na kůži.

Imunita po prodělání nemoci je celoživotní

Šestá nemoc – možná jste o ní slyšeli pod názvem roseola nebo třeba exantema subitum – je virová infekce, která si vybírá hlavně ty nejmenší, typicky děti mezi šesti měsíci a dvěma roky. Za ní stojí virus z rodiny lidských herpesvirů, konkrétně typ 6, občas i typ 7. A teď to nejlepší: jakmile ji vaše dítě jednou prodělá, má klid na celý život. Ano, imunita je skutečně trvalá.

Jak se vlastně šestá nemoc šíří? Kapénkovou cestou – klasika. Stačí zakašlat, kýchnout, prostě normálně si povídat. Vaše dítě je nejvíc nakažlivé v době, kdy má vysoké horečky, což obvykle trvá tak tři až pět dní. Tady ale přichází záludnost: největší riziko nákazy hrozí ještě předtím, než se objeví ta typická vyrážka. Když už na tělíčku vidíte ty růžové skvrnky, paradoxně už moc nikoho nenakazí.

Inkubační doba je zhruba pět až patnáct dní, v průměru tak kolem deseti. A víte, co je na tom nejhorší? Dítě může šířit virus, i když ještě vypadá úplně zdravě. Proto se šestá nemoc tak snadno rozšiřuje v jeslích nebo školkách – děti spolu hrají, sdílejí hračky, jsou v těsném kontaktu, a než si kdokoliv něčeho všimne, virus už koluje.

Když už to dítě přestojí, jeho tělo si vytvoří protilátky proti danému typu viru. Tyto protilátky pak zůstávají navždy a fungují jako spolehlivý štít. Imunitní systém si virus zapamatuje a kdyby se s ním kdy znovu setkal, okamžitě ho pozná a eliminuje. Proto dospělí šestou nemoc prakticky nedostávají.

Zajímavé je, že virus po nemoci v těle zůstává, ale v takzvané spící formě. Na rozdíl od třeba oparu se ale znovu neprobudí. Vytvořená imunita je natolik silná, že ho drží pod kontrolou. Jedinou výjimkou mohou být lidé s velmi oslabeným imunitním systémem – třeba po transplantaci nebo s AIDS – ale i u nich se nejedná o klasický průběh šesté nemoci.