Neplacené volno a zdravotní pojištění: kdo za vás platí?

Co je neplacené volno a kdy vzniká

Neplacené volno představuje specifický typ pracovního volna, při kterém zaměstnanec sice zůstává v pracovním poměru u svého zaměstnavatele, ale po dohodnutou dobu nevykonává práci a zároveň za tuto dobu nepobírá žádnou mzdu ani jiný příjem od zaměstnavatele. Jde tedy o situaci, která se zásadně liší od běžné dovolené, nemocenské nebo jiných forem pracovního volna, při nichž zaměstnanec zpravidla dostává alespoň nějakou náhradu příjmu. Neplacené volno vzniká výhradně na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, přičemž zákoník práce nestanoví žádný automatický nárok zaměstnance na tento typ volna – záleží tedy vždy na ochotě a rozhodnutí zaměstnavatele takovou dohodu uzavřít.

V praxi se neplacené volno nejčastěji sjednává tehdy, když zaměstnanec potřebuje delší dobu pro osobní záležitosti, cestování, péči o blízkého člena rodiny, studium nebo z jiných soukromých důvodů, které nelze pokrýt běžnou dovolenou. Někdy zaměstnanec žádá o neplacené volno proto, že již vyčerpal veškerou řádnou dovolenou a přesto potřebuje z pracovního procesu dočasně vystoupit. Délka neplaceného volna není zákonem nijak omezena, takže si zaměstnanec a zaměstnavatel mohou sjednat volno v trvání několika dní, ale i několika měsíců či dokonce roku. Vše záleží na vzájemné dohodě a na tom, jak je zaměstnavatel ochoten vyjít zaměstnanci vstříc.

Důležité je si uvědomit, že po celou dobu neplaceného volna trvá pracovní poměr, zaměstnanec tedy není propuštěn ani se nejedná o ukončení pracovního vztahu. To má celou řadu praktických důsledků, a to zejména v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Právě zdravotní pojištění je jednou z oblastí, které si zaměstnanci při plánování neplaceného volna velmi podceňují a na které pak naráží v praxi. Zatímco v době, kdy zaměstnanec pracuje a pobírá mzdu, odvádí zdravotní pojištění automaticky zaměstnavatel, situace se při neplaceném volnu zásadně mění.

Neplacené volno totiž nelze zaměňovat s pracovní neschopností, ošetřovným nebo rodičovskou dovolenou, při nichž stát nebo systém sociálního pojištění zajišťuje určitou ochranu. Při neplaceném volnu stát za zaměstnance zdravotní pojištění nehradí, a proto musí zaměstnanec sám aktivně řešit, jakým způsobem bude jeho zdravotní pojištění po dobu volna zajištěno. Pokud tuto povinnost zanedbá, může se dostat do nepříjemné situace spojené s dluhy vůči zdravotní pojišťovně, penalizacemi a dalšími komplikacemi, které mohou přetrvávat i dlouho po návratu do práce.

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o dopadech neplaceného volna, přičemž v praxi se tak bohužel ne vždy děje. Mnoho zaměstnanců proto nastupuje na neplacené volno bez toho, aby věděli, co je čeká z pohledu zdravotního pojištění, a tato neznalost jim pak může způsobit značné finanční potíže. Je proto naprosto zásadní, aby každý, kdo o neplaceném volnu uvažuje, předem zjistil veškeré informace o svých povinnostech a právech v oblasti zdravotního pojištění a případně se poradil s odborníkem nebo přímo se svou zdravotní pojišťovnou.

Povinnosti zaměstnance během neplaceného volna

Každý zaměstnanec, který se rozhodne čerpat neplacené volno, by měl dobře vědět, jaké povinnosti na něj v tomto období dopadají, a to zejména v oblasti zdravotního pojištění. Tato problematika bývá často podceňována, přičemž opomenutí příslušných kroků může mít nepříjemné finanční důsledky, které se projeví třeba až po delší době.

Základní pravidlo, které platí v České republice, říká, že po dobu neplaceného volna přestává zaměstnavatel za zaměstnance odvádět zdravotní pojištění. To znamená, že zaměstnanec se dostává do situace, kdy musí sám aktivně řešit, jakým způsobem bude jeho zdravotní pojištění hrazeno. Není to automatický proces a stát za vás tuto záležitost nevyřeší, pokud nespadáte do kategorie osob, za které pojistné odvádí stát.

Zaměstnanec je v první řadě povinen informovat svou zdravotní pojišťovnu o změně své situace. Tato povinnost vyplývá ze zákona o veřejném zdravotním pojištění a nelze ji přehlížet. Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno a nepřihlásí se jako osoba bez zdanitelných příjmů, může se dostat do prodlení s platbami pojistného, což s sebou nese povinnost uhradit dlužné pojistné zpětně, a navíc i penále za každý den prodlení.

Osoba bez zdanitelných příjmů je povinna sama platit zdravotní pojistné, jehož výše se každoročně mění v závislosti na minimální mzdě. Konkrétní částku je vždy dobré ověřit přímo u zdravotní pojišťovny nebo na jejích webových stránkách, protože se může lišit rok od roku. Platba musí být provedena vždy nejpozději do osmého dne následujícího měsíce, přičemž nedodržení tohoto termínu automaticky zakládá povinnost uhradit penále.

Důležité je také vědět, že neplacené volno nemůže trvat neomezeně dlouho bez toho, aby to mělo vliv na jiné oblasti sociálního a zdravotního zabezpečení. Zaměstnanec by měl být obeznámen s tím, že po dobu neplaceného volna mu neplyne nárok na nemocenské dávky, protože v tomto období není účasten nemocenského pojištění. To je zásadní informace, která může ovlivnit rozhodnutí o délce čerpání neplaceného volna.

Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno z důvodu péče o dítě nebo z jiných zákonem uznaných důvodů, může spadat do kategorie osob, za které zdravotní pojistné hradí stát. V takovém případě se jeho povinnosti zjednodušují, ale i přesto je nutné tuto skutečnost řádně oznámit zdravotní pojišťovně a doložit ji příslušnými doklady. Automaticky se totiž nic nestane a pojišťovna potřebuje mít aktuální informace o každém pojištěnci.

Zaměstnanec by rovněž neměl zapomínat na to, že po skončení neplaceného volna a návratu do zaměstnání musí opět informovat zdravotní pojišťovnu o obnovení zaměstnaneckého poměru. Tím dojde k přechodu zpět do standardního režimu, kdy pojistné odvádí zaměstnavatel. Pokud by zaměstnanec tuto změnu neohlásil, mohl by se dostat do situace, kdy by platil pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, přestože by již byl zaměstnán, a tím by docházelo k přeplatkům nebo naopak k administrativním komplikacím.

Celkově lze říci, že povinnosti zaměstnance v oblasti zdravotního pojištění během neplaceného volna jsou poměrně jasně definovány zákonem, ale v praxi se ukazuje, že mnoho lidí tyto povinnosti nezná nebo je podceňuje. Proto je vždy vhodné před nástupem na neplacené volno konzultovat svou situaci přímo s příslušnou zdravotní pojišťovnou a případně i s personálním oddělením zaměstnavatele, aby nedošlo k žádným nepříjemným překvapením v podobě dluhů na pojistném.

Kdo platí zdravotní pojištění při neplaceném volnu

Neplacené volno je specifická situace, která přináší řadu otázek ohledně zdravotního pojištění. Zaměstnanec, který si vezme neplacené volno, se ocitá v poněkud komplikované pozici, protože po dobu, kdy nepracuje a nepobírá mzdu, musí být přesto zdravotně pojištěn. Zdravotní pojištění v České republice je povinné pro všechny osoby s trvalým pobytem na území státu, a proto jeho úhrada musí být zajištěna bez ohledu na to, zda člověk právě pracuje, nebo čerpá volno bez nároku na odměnu.

Při neplaceném volnu přechází povinnost platit zdravotní pojištění plně na zaměstnance. To je zásadní rozdíl oproti standardnímu pracovnímu poměru, kdy zaměstnavatel odvádí část pojistného za zaměstnance a část si zaměstnanec hradí sám prostřednictvím srážky ze mzdy. Jakmile však nastane situace neplaceného volna, zaměstnavatel již nemá ze zákona povinnost za zaměstnance pojistné platit. Zaměstnanec se tak stává osobou, která si musí pojistné zajistit sama a v plné výši.

Konkrétně to znamená, že zaměstnanec musí zdravotní pojišťovně odvést pojistné ve výši 13,5 % z minimální mzdy, přičemž minimální mzda se každoročně mění. Tato povinnost platí za každý kalendářní měsíc, během něhož trvá neplacené volno. Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno jen část měsíce, situace se poněkud komplikuje a je třeba přesně vypočítat, jaká část pojistného připadá na dobu neplaceného volna a jaká na dobu, kdy zaměstnanec pracoval a mzdu pobíral.

Důležité je také vědět, že zaměstnanec musí svou zdravotní pojišťovnu o neplaceném volnu informovat. Pojišťovna totiž potřebuje vědět, že se mění způsob úhrady pojistného. Pokud by zaměstnanec tuto povinnost zanedbával, mohl by se dostat do situace, kdy mu vznikne dluh na pojistném, a to může mít nepříjemné důsledky v podobě penále a dalších sankcí.

Zaměstnavatel má povinnost oznámit zdravotní pojišťovně, že zaměstnanec nastoupil na neplacené volno, a to nejpozději do osmi dnů. Tímto oznámením dochází k přerušení platby pojistného ze strany zaměstnavatele. Zaměstnanec pak musí sám kontaktovat pojišťovnu a domluvit se na způsobu platby pojistného po dobu neplaceného volna. Platba probíhá zpravidla formou záloh, které se platí vždy do osmého dne následujícího měsíce.

Existují ovšem situace, kdy za zaměstnance platí zdravotní pojištění stát. Jde například o případy, kdy je zaměstnanec evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nebo kdy pečuje o dítě do sedmi let věku, případně o osobu závislou na péči jiné osoby. V takových případech stát přebírá roli plátce pojistného a zaměstnanec nemusí nic hradit sám. Nicméně při běžném neplaceném volnu, které si zaměstnanec bere například z důvodu cestování, osobních záležitostí nebo studia, státní podpora obvykle nenastupuje a celá tíha pojistného leží na bedrech zaměstnance.

Je tedy naprosto zásadní, aby každý zaměstnanec před nástupem na neplacené volno důkladně zvážil finanční dopady tohoto kroku. Náklady na zdravotní pojištění mohou být při delším neplaceném volnu nezanedbatelné, a proto je dobré si vše předem propočítat a zajistit si dostatek finančních prostředků na úhradu pojistného po celou dobu nepřítomnosti v práci. Zanedbaná platba zdravotního pojištění může mít dlouhodobé negativní důsledky, které se projeví nejen finančně, ale mohou ovlivnit i přístup k lékařské péči v případě potřeby.

Během neplaceného volna přestává zaměstnavatel hradit zdravotní pojištění za zaměstnance, a tak se pracovník ocitá před volbou: buď si pojištění platí sám ve výši 13,5 % z minimální mzdy, nebo riskuje vznik dluhu vůči zdravotní pojišťovně, který může mít nepříjemné následky ještě dlouho po návratu do práce.

Radovan Šimečka

Minimální vyměřovací základ a jeho důsledky

Každý zaměstnanec, který si požádá o neplacené volno, by měl dobře rozumět tomu, co se v tu chvíli děje s jeho zdravotním pojištěním. Není to věc, kterou by bylo možné přehlédnout nebo odložit na později, protože důsledky mohou být velmi nepříjemné a finančně náročné. Klíčovým pojmem, se kterým se v této souvislosti setkáme, je minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění, který hraje zásadní roli v celém systému.

Minimální vyměřovací základ je v podstatě nejnižší částka, ze které musí být zdravotní pojištění odvedeno. Pro zaměstnance se tato částka odvíjí od minimální mzdy, která se v České republice pravidelně mění. Pokud zaměstnanec pracuje na plný úvazek a jeho mzda dosahuje alespoň minimální mzdy, vše funguje standardním způsobem a zaměstnavatel odvádí pojistné bez komplikací. Problém ale nastává ve chvíli, kdy zaměstnanec nastoupí na neplacené volno a jeho příjem za dané období klesne na nulu.

Během neplaceného volna totiž zaměstnanec nepobírá žádnou mzdu, a tedy jeho vyměřovací základ je nulový. To by za normálních okolností znamenalo, že zdravotní pojišťovna nedostane za dané období žádné pojistné. Jenže systém zdravotního pojištění v České republice takový stav neumožňuje. Zákon stanoví, že pojistné musí být odvedeno vždy alespoň z minimálního vyměřovacího základu, a pokud tomu tak není, musí být rozdíl doplacen.

Otázka, kdo tento rozdíl hradí, závisí na konkrétní situaci. Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno se souhlasem zaměstnavatele, přechází povinnost odvádět pojistné do minimálního vyměřovacího základu na samotného zaměstnance. Zaměstnanec si tedy musí sám zajistit, aby bylo pojistné za dané období řádně uhrazeno. To v praxi znamená, že musí kontaktovat svou zdravotní pojišťovnu, oznámit jí změnu své situace a domluvit se na způsobu platby. Pokud tuto povinnost zanedbá, mohou mu být zpětně naúčtovány dlužné částky spolu s penále, což může být velmi nepříjemné překvapení.

Je důležité si uvědomit, že minimální vyměřovací základ se vztahuje na celý kalendářní měsíc. Pokud tedy zaměstnanec čerpá neplacené volno jen část měsíce a po zbytek měsíce pracuje a pobírá mzdu, situace se poněkud komplikuje. V takovém případě se posuzuje, zda celkový příjem za daný měsíc dosáhl minimálního vyměřovacího základu. Pokud ano, není třeba nic doplácet. Pokud ne, musí být rozdíl mezi skutečně odvedeným pojistným a pojistným z minimálního vyměřovacího základu uhrazen.

Výše pojistného na zdravotní pojištění činí v České republice 13,5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnanec hradí jednu třetinu, tedy 4,5 %, a zaměstnavatel dvě třetiny, tedy 9 %. Při neplaceném volnu však toto rozdělení přestává platit a zaměstnanec musí hradit celých 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu sám. To je zásadní finanční rozdíl, který mnoho lidí před nástupem na neplacené volno podceňuje.

Konkrétní výše měsíční platby se tedy odvíjí od aktuální minimální mzdy. Pokud je například minimální mzda 18 900 korun, pak pojistné z tohoto základu činí přibližně 2 552 korun měsíčně. Tuto částku musí zaměstnanec na neplaceném volnu uhradit celou ze svého, což může být při delším čerpání neplaceného volna značná zátěž pro rodinný rozpočet.

Je proto naprosto zásadní, aby každý, kdo uvažuje o neplaceném volnu, tuto skutečnost zahrnul do svého finančního plánování. Neplacené volno není zadarmo – přestože zaměstnavatel nevyplácí mzdu, zaměstnanec stále nese odpovědnost za úhradu zdravotního pojištění. Zanedbání této povinnosti může vést k nepříjemným finančním následkům, které se mohou projevit i s výrazným časovým odstupem, například při kontrole ze strany zdravotní pojišťovny.

Zaměstnavatel neodvádí pojistné za nepracující zaměstnance

Situace, kdy zaměstnanec čerpá neplacené volno, s sebou přináší celou řadu specifických pravidel, která se týkají odvodu zdravotního pojištění. Jednou z klíčových otázek, které v této souvislosti vyvstávají, je to, zda zaměstnavatel musí platit pojistné i za zaměstnance, který fakticky nepracuje a nepobírá žádnou mzdu. Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát, a závisí na celé řadě okolností.

Základní pravidlo říká, že zaměstnavatel není povinen odvádět zdravotní pojistné za zaměstnance, který čerpá neplacené volno a nepobírá žádný příjem. To ovšem neznamená, že by pojistné nemuselo být placeno vůbec. Zákon o veřejném zdravotním pojištění totiž stanovuje minimální vyměřovací základ, od něhož se odvíjí výše pojistného, a tento základ nesmí klesnout pod určitou hranici. Pokud zaměstnanec nepracuje a nemá žádný příjem, dostává se do situace, kdy za sebe musí pojistné odvést sám jako takzvaná osoba bez zdanitelných příjmů, nebo musí být za něj pojistné hrazeno státem.

Klíčovým momentem je délka neplaceného volna. Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno jen po část kalendářního měsíce a po zbytek měsíce pracuje a pobírá mzdu, může se stát, že jeho příjem za daný měsíc bude nižší než minimální mzda. V takovém případě musí zaměstnavatel doplatit rozdíl pojistného do zákonného minima. Tato povinnost se vztahuje na zaměstnavatele a nelze ji přenést na zaměstnance, pokud k tomu nenastaly zákonem stanovené podmínky.

Pokud však zaměstnanec čerpá neplacené volno po celý kalendářní měsíc, situace se mění. Za celý měsíc, kdy zaměstnanec nepracuje a nepobírá žádný příjem, zaměstnavatel skutečně pojistné neodvádí. Zaměstnanec se v takovém případě musí sám přihlásit u své zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a pojistné si hradit sám. Měsíční pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů se vypočítává z minimální mzdy a v současné době představuje nezanedbatelnou částku, která může zaměstnance nepříjemně překvapit, pokud na tuto povinnost zapomene nebo ji podceňuje.

Je důležité si uvědomit, že zaměstnavatel má povinnost informovat zaměstnance o důsledcích čerpání neplaceného volna, přičemž tato informační povinnost sice není explicitně zakotvena v zákoně, ale vyplývá z obecné zásady péče o zaměstnance a z pracovněprávních předpisů. Zaměstnanec by měl být předem upozorněn na to, že si bude muset sám zajistit platbu zdravotního pojistného, aby se nedostal do situace, kdy mu zdravotní pojišťovna začne účtovat penále za neplacení.

Penále za neplacení zdravotního pojistného přitom není zanedbatelné. Zdravotní pojišťovny mají právo vymáhat dlužné pojistné včetně příslušenství, a to i zpětně za několik let. Pokud zaměstnanec neví, že si musí pojistné hradit sám, může se snadno dostat do dluhové spirály, ze které je obtížné se vymanit. Proto je naprosto zásadní, aby každý zaměstnanec, který uvažuje o čerpání neplaceného volna, předem konzultoval svou situaci jak se zaměstnavatelem, tak případně přímo se svou zdravotní pojišťovnou.

Zaměstnavatel tedy v případě neplaceného volna trvajícího celý měsíc skutečně neodvádí pojistné, ale jeho role nekončí pouhým nevyplacením mzdy a neodvedením pojistného. Měl by zaměstnanci poskytnout veškeré potřebné informace a případně mu pomoci s administrativou spojenou s přihlášením se jako osobě bez zdanitelných příjmů. Tato součinnost je v praxi velmi cenná a může předejít zbytečným komplikacím na obou stranách pracovního vztahu.

Zaměstnanec musí doplatit pojistné sám

Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno, dostává se do situace, kdy za něj zaměstnavatel přestává odvádět zdravotní pojištění v plné výši, jak je tomu při standardním pracovním poměru. Tato skutečnost má zásadní dopad na jeho povinnosti vůči zdravotní pojišťovně, protože za dobu neplaceného volna musí zaměstnanec doplatit pojistné sám ze svých vlastních prostředků. Nejde o situaci, kterou by bylo možné jednoduše přejít bez povšimnutí, protože zdravotní pojišťovna eviduje každý měsíc, zda bylo za pojištěnce odvedeno pojistné v zákonné minimální výši.

Základem pro výpočet pojistného je takzvaný minimální vyměřovací základ, který odpovídá minimální mzdě platné v daném roce. Z této částky se vypočítává pojistné ve výši třinácti a půl procenta. Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno po celý kalendářní měsíc, musí celou tuto částku uhradit sám, protože zaměstnavatel za něj v tomto období žádné pojistné neodvádí. Situace se liší od standardního zaměstnání, kde zaměstnavatel hradí dvě třetiny pojistného a zaměstnanec pouze jednu třetinu ze své mzdy.

Je důležité si uvědomit, že neplacené volno není totéž jako nemocenská nebo mateřská dovolená, kdy stát přebírá roli plátce pojistného. Při neplaceném volnu stát za zaměstnance pojistné neplatí, a proto celá tíha povinnosti leží přímo na bedrech zaměstnance. Pokud by zaměstnanec tuto povinnost zanedbával nebo o ní vůbec nevěděl, může se po čase ocitnout v situaci, kdy mu zdravotní pojišťovna vyměří dluh na pojistném spolu s penále, které může být poměrně vysoké.

Zaměstnanec je povinen oznámit zdravotní pojišťovně, že čerpá neplacené volno, a to nejpozději do osmi dnů od vzniku této skutečnosti. Tato oznamovací povinnost je zakotvena v zákoně o veřejném zdravotním pojištění a její nedodržení může mít nepříjemné následky. Zdravotní pojišťovna pak zaměstnanci sdělí přesnou výši pojistného, které musí za dobu neplaceného volna uhradit, a také termíny splatnosti.

Výše pojistného, které musí zaměstnanec v době neplaceného volna platit, se odvíjí od aktuální minimální mzdy. Čím vyšší je minimální mzda, tím vyšší je i pojistné, které musí zaměstnanec ze svého hradit. V posledních letech minimální mzda v České republice výrazně rostla, a proto se zvyšovala i tato povinná platba. Zaměstnanci, kteří plánují čerpání neplaceného volna, by si měli předem zjistit, jaká je aktuální výše minimální mzdy a kolik přesně budou muset každý měsíc zdravotní pojišťovně odvádět.

Prakticky to funguje tak, že zaměstnanec musí pojistné platit přímo na účet své zdravotní pojišťovny, a to vždy do osmého dne následujícího měsíce. Pokud platbu nestihne nebo ji uhradí v nesprávné výši, začínají se automaticky počítat penále, která mohou celkový dluh výrazně navýšit. Proto je naprosto zásadní mít přehled o svých platebních povinnostech a nepodceňovat administrativní stránku věci.

Někteří zaměstnanci se mylně domnívají, že pokud jsou pojištěni u zdravotní pojišťovny a v minulosti řádně platili pojistné, mohou si krátkou dobu neplaceného volna dovolit bez jakýchkoliv plateb. Tento předpoklad je však zcela chybný a může vést k nepříjemným finančním komplikacím. Zdravotní pojišťovna sleduje platby průběžně a každý měsíc bez uhrazeného pojistného se projeví jako dluh, který bude třeba dříve nebo později vyrovnat.

Zaměstnanec by si měl před nástupem na neplacené volno také zjistit, zda nemá souběžně jiný příjem nebo jinou formu pojistného krytí. Pokud by například podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná, platil by pojistné v rámci svého podnikání a situace by byla odlišná. Klíčové je vždy posoudit konkrétní okolnosti a v případě nejasností se obrátit přímo na svou zdravotní pojišťovnu, která je povinna poskytnout potřebné informace a poradenství zdarma.

Jak správně oznámit neplacené volno pojišťovně

Oznámení neplaceného volna zdravotní pojišťovně je povinností, kterou mnoho zaměstnanců a zaměstnavatelů podceňuje, přestože její zanedbání může mít nepříjemné finanční následky. Celý proces má svá pravidla a termíny, které je nutné dodržet, aby nedošlo k problémům s platbou zdravotního pojištění.

Neplacené volno a zdravotní pojištění – přehled klíčových informací

Parametr	Zaměstnanec na neplaceném volnu	Zaměstnanec v řádném pracovním poměru	OSVČ (živnostník)
Kdo hradí zdravotní pojištění	Zaměstnanec sám (hradí celou částku)	Zaměstnanec + zaměstnavatel (sdílená platba)	OSVČ sama (zálohy + doplatek)
Minimální vyměřovací základ (2024)	Minimální mzda: 18 900 Kč	Minimální mzda: 18 900 Kč	Polovina průměrné mzdy: 20 162 Kč
Sazba zdravotního pojištění	13,5 % z vyměřovacího základu	13,5 % z vyměřovacího základu	13,5 % z vyměřovacího základu
Minimální měsíční platba ZP (2024)	2 552 Kč (hradí sám zaměstnanec)	2 552 Kč (zaměstnanec platí 1/3 = 851 Kč)	2 722 Kč (minimální záloha)
Podíl zaměstnance na ZP v běžném poměru	100 % (celých 13,5 %)	4,5 % (zaměstnanec) + 9 % (zaměstnavatel)	13,5 % (celých)
Oznamovací povinnost vůči pojišťovně	Zaměstnavatel musí oznámit nástup na neplacené volno	Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance standardně	OSVČ se přihlašuje sama
Lhůta pro oznámení změny pojišťovně	Do 8 dnů od vzniku skutečnosti	Do 8 dnů od nástupu do zaměstnání	Do 8 dnů od zahájení činnosti
Možnost být „státním pojištěncem"	Pouze při splnění zákonných podmínek (např. péče o dítě do 7 let)	Ne (pojistné hradí zaměstnavatel)	Ne (pokud aktivně podniká)
Riziko při neplacení ZP	Penále, dluh vůči zdravotní pojišťovně	Minimální (zaměstnavatel odpovídá za odvod)	Penále, exekuce, pozastavení živnosti
Délka neplaceného volna bez omezení ZP	Neomezena, ale pojistné musí být hrazeno po celou dobu	Netýká se	Netýká se
Zdroj: Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; platné hodnoty pro rok 2024. Minimální mzda platná od 1. 1. 2024: 18 900 Kč/měsíc.

Základní odpovědnost za nahlášení neplaceného volna leží na bedrech zaměstnavatele, nikoliv zaměstnance. Právě zaměstnavatel je povinen informovat příslušnou zdravotní pojišťovnu o tom, že jeho zaměstnanec nastupuje na neplacené volno. Tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o veřejném zdravotním pojištění a nelze ji přenést na zaměstnance, i kdyby s tím obě strany souhlasily.

Zaměstnavatel musí zdravotní pojišťovně oznámit nástup zaměstnance na neplacené volno nejpozději do osmi dnů od začátku tohoto volna. Stejná lhůta platí i pro oznámení ukončení neplaceného volna. Tento osmý den je přitom pevně daný a jeho překročení může vést k uložení pokuty ze strany pojišťovny. V praxi je proto vhodné tuto oznamovací povinnost splnit co nejdříve, ideálně hned první pracovní den po zahájení neplaceného volna.

Samotné oznámení se podává na příslušném formuláři zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn. Každá pojišťovna má svůj vlastní formulář, který je zpravidla dostupný na jejích webových stránkách nebo přímo na pobočce. Formulář obsahuje základní identifikační údaje zaměstnance, datum začátku neplaceného volna a předpokládané datum jeho ukončení. Pokud zaměstnanec změní zdravotní pojišťovnu v průběhu neplaceného volna, je nutné tuto skutečnost oznámit oběma pojišťovnám.

Zaměstnavatel musí pamatovat na to, že po dobu neplaceného volna přechází povinnost platit zdravotní pojištění na zaměstnance samotného. Zaměstnanec se v tomto období stává takzvaným samoplátcem a je povinen hradit pojistné sám, přičemž minimální výše pojistného se odvíjí od minimální mzdy. Tato změna nastává automaticky dnem začátku neplaceného volna, a proto je důležité, aby zaměstnanec věděl, od kdy přesně musí pojistné platit.

Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno kratší dobu, například jen několik dní v rámci jednoho kalendářního měsíce, je situace o něco složitější. V takovém případě se pojistné za celý měsíc rozděluje mezi zaměstnavatele a zaměstnance podle počtu dní, kdy byl zaměstnanec v práci a kdy čerpal neplacené volno. Zaměstnavatel odvádí pojistné za dny, kdy zaměstnanec pracoval, zatímco za dny neplaceného volna si pojistné hradí zaměstnanec sám.

Velmi důležité je také správné vyplnění formuláře, protože chyby v datech nebo identifikačních údajích mohou způsobit komplikace při zpracování oznámení pojišťovnou. Doporučuje se zkontrolovat, zda je správně uvedeno rodné číslo zaměstnance, číslo pojistné smlouvy nebo identifikátor plátce a přesné datum začátku i konce neplaceného volna. Pokud datum ukončení neplaceného volna v době podání oznámení ještě není známo, uvede zaměstnavatel předpokládané datum a po skutečném ukončení volna podá doplňující oznámení.

Oznámení lze podat osobně na pobočce zdravotní pojišťovny, poštou nebo v některých případech i elektronicky prostřednictvím datové schránky nebo online portálu pojišťovny. Elektronická forma podání je stále rozšířenější a pro zaměstnavatele s větším počtem zaměstnanců je výrazně pohodlnější. Při osobním podání nebo zaslání poštou je vhodné si nechat potvrdit přijetí dokumentu, aby měl zaměstnavatel doklad o splnění své oznamovací povinnosti.

Zanedbání oznamovací povinnosti může mít vážné důsledky pro obě strany. Zaměstnavateli hrozí pokuta za nesplnění zákonné povinnosti, zatímco zaměstnanec může čelit dluhům na zdravotním pojištění, které bude muset zpětně doplatit i s penále. Proto je vždy lepší věnovat tomuto administrativnímu úkonu náležitou pozornost a zajistit, aby byl splněn včas a správně.

Rizika spojená s neplacením zdravotního pojištění

Neplacené volno je situace, která může potkat každého zaměstnance, ať už z důvodu osobních záležitostí, cestování, péče o blízké nebo prostě potřeby odpočinku. Jenže málokdo si při podávání žádosti o neplacené volno uvědomuje, jaké důsledky může mít toto rozhodnutí na oblast zdravotního pojištění. A právě zde se skrývají rizika, která mohou mít velmi nepříjemné finanční dopady.

Během standardního pracovního poměru odvádí zdravotní pojištění za zaměstnance jeho zaměstnavatel, přičemž část hradí zaměstnanec sám prostřednictvím srážky ze mzdy. Jakmile však nastoupíte na neplacené volno, zaměstnavatel za vás zdravotní pojištění neplatí. Tato povinnost přechází plně na vás jako pojištěnce. Pokud si tuto skutečnost neuvědomíte včas a pojištění nezaplatíte, dostáváte se do prodlení, které s sebou nese celou řadu komplikací.

Jedním z nejzávažnějších rizik je vznik dluhů vůči zdravotní pojišťovně. Zdravotní pojišťovny mají zákonnou povinnost vymáhat neuhrazené pojistné, a to včetně penále. Penále se přitom počítá za každý den prodlení a může se velmi rychle vyšplhat na částky, které původní dluh několikanásobně převyšují. Mnozí lidé se pak ocitají v situaci, kdy kvůli několika měsícům neplaceného volna dluží pojišťovně desítky tisíc korun, přestože samotné pojistné bylo relativně nízké.

Dalším problémem je skutečnost, že zdravotní pojišťovna může přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. To znamená nejen povinnost uhradit dlužné pojistné a penále, ale také náklady soudního řízení a případně i náklady exekuce. Exekuce pak může postihnout váš bankovní účet, mzdu nebo movitý i nemovitý majetek. Celá situace se tak z původně jednoduché administrativní záležitosti může přeměnit v dlouhodobý a finančně vyčerpávající problém.

Nezanedbatelné je rovněž riziko spojené s přerušením kontinuity zdravotního pojištění. Přestože v České republice platí, že každý občan musí být zdravotně pojištěn, a pojišťovna vás nemůže ze dne na den vyřadit ze svého registru, nezaplacené pojistné vám nezabrání v čerpání zdravotní péče. Jenže dluh narůstá a jeho následné vypořádání může být velmi bolestivé. Navíc v případě, že budete potřebovat drahou zdravotní péči a budete mít zároveň evidovaný dluh u pojišťovny, může dojít k situacím, kdy pojišťovna odmítne proplatit určité výkony nebo si vyhradí právo na zpětné vymáhání nákladů.

Velmi důležité je také vědět, že minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění je stanoven zákonem a odvíjí se od minimální mzdy. V praxi to znamená, že i když jste na neplaceném volnu a nemáte žádný příjem, musíte odvádět pojistné vypočítané z minimální mzdy. Tato povinnost platí bez výjimky a nezohledňuje vaši aktuální finanční situaci. Pokud tedy minimální mzda roste, roste s ní i vaše povinná platba zdravotního pojištění během neplaceného volna.

Rizikem, které bývá často přehlíženo, je také chybná komunikace se zaměstnavatelem. Někteří zaměstnanci se mylně domnívají, že zaměstnavatel za ně pojištění i během neplaceného volna odvede, nebo naopak zaměstnavatel předpokládá, že zaměstnanec si tuto povinnost sám zajistí. Výsledkem tohoto nedorozumění je, že pojistné není odvedeno vůbec, a dluh narůstá bez vědomí obou stran. Je proto naprosto zásadní si před nástupem na neplacené volno písemně ujasnit, kdo a jakým způsobem bude zdravotní pojištění hradit.

Specifickou skupinou ohroženou těmito riziky jsou osoby, které čerpají dlouhodobé neplacené volno za účelem cestování nebo pobytu v zahraničí. Tyto osoby se mohou mylně domnívat, že pokud nejsou fyzicky přítomny v České republice, jejich povinnost platit zdravotní pojištění zaniká. To je však závažný omyl. Povinnost platit zdravotní pojištění trvá po celou dobu, kdy jste zaměstnancem českého zaměstnavatele, bez ohledu na to, kde se fyzicky nacházíte. Výjimky existují, ale jsou velmi specifické a vyžadují splnění přísných podmínek.

Celkově lze říci, že rizika spojená s neplacením zdravotního pojištění během neplaceného volna jsou reálná, závažná a mohou mít dlouhodobé finanční důsledky. Prevence spočívá v důkladné informovanosti a proaktivním přístupu ještě před samotným nástupem na neplacené volno. Konzultace s personálním oddělením, případně s odborným poradcem nebo přímo se zdravotní pojišťovnou, může předejít mnoha nepříjemnostem a ušetřit nemalé finanční prostředky.

Výjimky kdy stát přebírá platbu pojistného

V případě neplaceného volna existují určité situace, kdy za zaměstnance přebírá platbu zdravotního pojištění stát. Tato problematika je poměrně složitá a mnoho lidí ji plně nechápe, přičemž neznalost může vést k nepříjemným finančním důsledkům. Je proto naprosto zásadní vědět, kdy přesně stát tuto povinnost přebírá a kdy naopak zůstává odpovědnost na zaměstnanci samotném.

Stát platí zdravotní pojištění za takzvané státní pojištěnce, což je přesně definovaná skupina osob. Mezi tyto osoby patří například nezaopatřené děti, studenti do 26 let věku, důchodci, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadu práce nebo osoby pobírající dávky pomoci v hmotné nouzi. Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno a zároveň spadá do některé z těchto kategorií, může být situace odlišná od standardního případu.

Jednou z nejčastějších výjimek je situace, kdy zaměstnanec čerpá neplacené volno z důvodu péče o dítě. Pokud rodič pobírá rodičovský příspěvek a zároveň čerpá neplacené volno, je za něj zdravotní pojištění hrazeno státem, protože je považován za státního pojištěnce z titulu čerpání rodičovské dovolené. Zde je ovšem nutné rozlišovat mezi řádnou rodičovskou dovolenou a neplaceným volnem, které si zaměstnanec dohodne se zaměstnavatelem nad rámec zákonného nároku.

Další výjimkou je situace, kdy zaměstnanec nastoupí na neplacené volno a současně se zaregistruje jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Tato možnost však v praxi není zcela jednoduchá, protože zaměstnanec stále trvá v pracovním poměru a úřad práce nemusí takovou osobu jako uchazeče evidovat. Záleží na konkrétních okolnostech a délce neplaceného volna.

Velmi specifická situace nastává v případě, kdy zaměstnanec během neplaceného volna onemocní a pobírá nemocenské dávky. Po dobu pobírání nemocenského je za zaměstnance zdravotní pojištění hrazeno z nemocenského pojištění, takže ani zaměstnanec ani zaměstnavatel nemusí v tomto období řešit doplatek pojistného. Jakmile však nemocenské skončí a zaměstnanec se vrátí zpět na neplacené volno, situace se mění.

Důležitou výjimkou je také případ osob, které jsou zdravotně postižené a pobírají invalidní důchod. Takový zaměstnanec je automaticky státním pojištěncem a stát za něj zdravotní pojištění hradí bez ohledu na to, zda čerpá neplacené volno či nikoliv. Zaměstnavatel ani zaměstnanec tedy v takovém případě nemusí doplatek řešit.

Nesmíme zapomenout ani na situaci, kdy zaměstnanec čerpá neplacené volno a zároveň pečuje o osobu blízkou, která je závislá na péči jiné osoby. Pokud pečující osoba pobírá příspěvek pro osobu pečující, stává se rovněž státním pojištěncem a stát za ni zdravotní pojištění hradí. Tato výjimka je v praxi poměrně využívaná, zejména u zaměstnanců, kteří pečují o staré nebo nemocné rodiče.

Je naprosto nezbytné zdůraznit, že každou výjimku je nutné doložit příslušnou zdravotní pojišťovně, a to bez zbytečného odkladu. Pokud zaměstnanec nesplní oznamovací povinnost a zdravotní pojišťovna zjistí, že pojistné nebylo hrazeno, může dojít k doměření dlužného pojistného včetně penále. Proto je vždy vhodné konzultovat konkrétní situaci přímo s příslušnou zdravotní pojišťovnou nebo s odborným poradcem, který dokáže posoudit, zda daná osoba splňuje podmínky pro přebrání platby státem.

Rozdíl mezi neplaceným volnem a nemocenskou

Mnoho lidí si plete neplacené volno s nemocenskou, přestože se jedná o dva zcela odlišné instituty, které mají jiný právní základ, jiné dopady na zdravotní pojištění a jiné povinnosti jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Pochopení těchto rozdílů je klíčové pro každého, kdo se ocitne v situaci, kdy nemůže nebo nechce dočasně pracovat.

Nemocenská je dávka nemocenského pojištění, na kterou vzniká zaměstnanci nárok v případě dočasné pracovní neschopnosti, tedy tehdy, když ho lékař uzná za práce neschopného. Během nemocenské zaměstnanec pobírá finanční náhradu, přičemž prvních čtrnáct kalendářních dní hradí náhradu mzdy zaměstnavatel a teprve od patnáctého dne nastupuje výplata nemocenské dávky ze strany České správy sociálního zabezpečení. Zdravotní pojištění se v době nemoci řeší poměrně jednoduše – zaměstnanec je stále považován za zaměstnance a pojistné se odvádí standardním způsobem z náhrad mzdy nebo z nemocenských dávek.

Neplacené volno funguje na zcela jiném principu. Jde o dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy zaměstnanec čerpá volno bez nároku na mzdu nebo plat, přičemž pracovní poměr trvá dál, ale zaměstnanec fakticky nepracuje a nedostává žádnou odměnu. Tady začínají komplikace, které se týkají zejména zdravotního pojištění. Zatímco u nemocenské se zaměstnanec o zdravotní pojištění nemusí starat, u neplaceného volna je situace výrazně složitější a vyžaduje aktivní přístup.

Při čerpání neplaceného volna totiž zaměstnavatel odvádí zdravotní pojištění pouze z těch dní, kdy zaměstnanec skutečně pracoval a pobíral mzdu. Za dny neplaceného volna zaměstnavatel pojistné neodvádí, protože z čeho by ho odváděl, když zaměstnanec žádný příjem nemá. Jenže zdravotní pojišťovna musí být o každém pojištěnci informována a každý pojištěnec musí být někde veden – buď jako zaměstnanec, jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako takzvaná osoba bez zdanitelných příjmů.

Pokud zaměstnanec čerpá neplacené volno delší dobu, musí si sám hradit zdravotní pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, což v praxi znamená, že musí každý měsíc odvádět pojistné ve výši třinácti a půl procenta z minimální mzdy. Tato povinnost se nevztahuje na situace, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, protože tam stát nebo zaměstnavatel pojistné zajišťuje jinak.

Dalším podstatným rozdílem je vliv na sociální pojištění a důchodové nároky. Při nemocenské se doba pracovní neschopnosti započítává do doby pojištění pro účely důchodu, protože zaměstnanec pobírá dávku a z té se odvody provádějí. U neplaceného volna tomu tak není – dny, kdy zaměstnanec nepracoval a nepobíral žádný příjem, se do doby pojištění pro důchodové účely nezapočítávají, což může mít v dlouhodobém horizontu negativní dopad na výši budoucího důchodu.

Je také důležité zmínit, že nemocenská je ze zákona nároková dávka – pokud lékař uzná zaměstnance za práce neschopného, zaměstnavatel nemůže odmítnout poskytnout náhradu mzdy a Česká správa sociálního zabezpečení nemůže odmítnout vyplatit nemocenskou. Neplacené volno naproti tomu není zákonný nárok zaměstnance, ale záleží výhradně na dohodě s zaměstnavatelem. Zaměstnavatel může, ale nemusí neplacené volno poskytnout, a pokud ho poskytne, podmínky si mohou obě strany dohodnout individuálně.

Z pohledu zdravotního pojištění je tedy nemocenská pro zaměstnance administrativně jednodušší variantou, protože se o odvody starat nemusí. Neplacené volno klade na zaměstnance výrazně větší odpovědnost, protože musí sám sledovat, zda jsou jeho odvody na zdravotní pojištění řádně hrazeny, a případně sám přihlásit se u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a pojistné hradit z vlastní kapsy. Zanedbání této povinnosti může vést k dluhům vůči zdravotní pojišťovně, penalizacím a dalším komplikacím, které mohou přetrvávat i dlouho po skončení neplaceného volna.

Praktické rady jak předejít problémům s pojišťovnou

Neplacené volno je situace, která může potkat každého zaměstnance, ať už z důvodu osobních záležitostí, cestování, péče o blízké nebo prostě potřeby odpočinku. Jenže málokdo si uvědomuje, že právě v tomto období může nastat problém se zdravotním pojištěním, který se pak projeví nepříjemnými dopady na peněženku. Aby se člověk vyhnul zbytečným komplikacím, je dobré znát několik zásadních věcí ještě předtím, než si o neplacené volno vůbec požádá.

Základní pravidlo, které si každý zaměstnanec musí zapamatovat, zní jasně: během neplaceného volna přestává zaměstnavatel platit zdravotní pojištění za zaměstnance, a tato povinnost přechází přímo na zaměstnance samotného. To znamená, že pokud si člověk vezme neplacené volno například na celý měsíc, musí si sám uhradit pojistné na zdravotní pojištění, a to ve výši minimálně z minimální mzdy. Tato částka se každý rok mění v závislosti na aktuální výši minimální mzdy, proto je vždy dobré si aktuální sazbu ověřit přímo u své zdravotní pojišťovny nebo na jejích webových stránkách.

Jednou z nejdůležitějších věcí, které je třeba udělat ještě před nástupem na neplacené volno, je informovat svou zdravotní pojišťovnu o tom, že nastupujete na neplacené volno. Tato povinnost vyplývá přímo ze zákona a její nesplnění může mít za následek penalizaci nebo vznik dluhů na pojistném. Pojišťovnu je třeba informovat do osmi dnů od vzniku této skutečnosti, přičemž způsob oznámení se může lišit — některé pojišťovny akceptují elektronické podání, jiné vyžadují písemnou formu nebo osobní návštěvu pobočky.

Dalším praktickým krokem je domluvit se předem se zaměstnavatelem na přesném rozsahu neplaceného volna a mít tuto dohodu písemně. Písemná dohoda chrání obě strany a zároveň slouží jako doklad pro pojišťovnu v případě, že by vznikly jakékoliv nejasnosti ohledně délky období, za které je zaměstnanec povinen pojistné hradit sám. Vágní ústní dohody mohou v praxi způsobit zmatky, které se pak těžko řeší zpětně.

Pokud víte, že neplacené volno bude trvat jen krátce, například jen několik dní, stojí za to zjistit, zda se vůbec vyplatí řešit pojistné samostatně, nebo zda je výhodnější domluvit se se zaměstnavatelem na jiném řešení, třeba na čerpání řádné dovolené. V případě neplaceného volna kratšího než jeden celý kalendářní měsíc se pojistné dopočítává jen za skutečné dny bez příjmu, což může být v některých situacích výhodnější, ale je nutné mít přesné informace, jak konkrétní pojišťovna tento výpočet provádí.

Nezapomínejte také na to, že zdravotní pojišťovna má právo provádět kontroly a zpětně vymáhat nezaplacené pojistné včetně penále, které může být poměrně vysoké. Penále se počítá za každý den prodlení, a pokud se dluh na pojistném táhne měsíce nebo dokonce roky, může výsledná částka nepříjemně překvapit. Proto je vždy lepší situaci řešit proaktivně a nenechávat věci náhodě.

Pokud jste v situaci, kdy si nejste jisti, jak správně postupovat, neváhejte se obrátit přímo na svou zdravotní pojišťovnu a požádat o konzultaci. Většina pojišťoven má na svých pobočkách nebo telefonních linkách pracovníky, kteří jsou schopni vysvětlit konkrétní postup a pomoci s výpočtem pojistného. Tato konzultace je zdarma a může ušetřit mnoho starostí i peněz.

Důležité je také myslet na to, že pokud máte souběžně jiný příjem, například z podnikání nebo z pronájmu nemovitosti, situace se může lišit a pravidla pro placení pojistného mohou být jiná. V takovém případě je konzultace s odborníkem nebo přímo s pojišťovnou naprosto nezbytná, protože zákon pamatuje na různé kombinace příjmů a každá situace může mít jiné řešení.

Pamatujte také na to, že neplacené volno je třeba odlišit od jiných situací, jako je nemocenská nebo mateřská dovolená, při kterých platí zcela jiná pravidla a pojistné za vás hradí stát nebo zaměstnavatel. Záměna těchto pojmů může vést k chybným závěrům a zbytečným problémům. Vždy si tedy ověřte, o jaký typ volna se přesně jedná a jaké povinnosti z toho pro vás plynou.

Sankce za nesplnění povinností vůči zdravotní pojišťovně

Pokud zaměstnavatel nebo zaměstnanec nesplní své povinnosti vůči zdravotní pojišťovně v souvislosti s neplacením volnem, mohou čelit celé řadě nepříjemných důsledků. Zdravotní pojišťovny mají ze zákona právo kontrolovat plnění zákonných povinností a v případě zjištěných nedostatků přistoupit k uložení sankcí, které mohou být pro obě strany velmi citelné.

Zaměstnavatel je povinen oznámit zdravotní pojišťovně nástup zaměstnance na neplacené volno, a to nejpozději do osmi dnů od vzniku této skutečnosti. Pokud tuto povinnost zanedbá nebo ji splní se zpožděním, vystavuje se riziku pokuty. Zdravotní pojišťovna může v takovém případě uložit penále nebo přirážku k pojistnému, přičemž výše sankce se odvíjí od závažnosti pochybení a délky prodlení. Není výjimkou, že kontrolní orgány pojišťovny odhalí tato pochybení zpětně při pravidelných kontrolách, a zaměstnavatel pak musí řešit nejen samotnou pokutu, ale i doplatky pojistného za celé období, kdy nebyly povinnosti řádně plněny.

V situaci, kdy zaměstnanec čerpá neplacené volno a nikdo za něj pojistné neplatí, přechází povinnost platit zdravotní pojištění přímo na něj. Pokud zaměstnanec tuto povinnost ignoruje a pojistné neodvádí, hromadí se dluh, který může narůstat do značných výšek. K dlužné částce se totiž připočítávají penále ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na první pohled se to může zdát jako zanedbatelná suma, ale při delším trvání neplaceného volna a při vyšších dlužných částkách může penále dosáhnout velmi nepříjemných rozměrů.

Zdravotní pojišťovna má právo vymáhat dlužné pojistné i soudní cestou. V krajním případě může dojít až k exekuci majetku dlužníka, a to včetně srážek ze mzdy, zabavení bankovního účtu nebo prodeje movitého či nemovitého majetku. Tato situace nastává tehdy, kdy dlužník dlouhodobě nereaguje na výzvy pojišťovny a nesnaží se svůj dluh řešit. Je proto nanejvýš rozumné komunikovat s pojišťovnou otevřeně a v případě finančních potíží hledat řešení, jako je například splátkový kalendář.

Dalším nepříjemným důsledkem nesplnění povinností může být zápis do registru dlužníků, což může negativně ovlivnit bonitu zaměstnance nebo zaměstnavatele při žádosti o úvěr nebo jiné finanční produkty. Banky a finanční instituce si zpravidla prověřují žadatele v různých registrech, a existence dluhu vůči zdravotní pojišťovně tak může zkomplikovat přístup k financování.

Zaměstnavatel by si měl být vědom také toho, že opakované nebo závažné porušování povinností vůči zdravotní pojišťovně může přitáhnout pozornost dalších kontrolních orgánů, jako je například inspektorát práce nebo finanční úřad. Tato kombinace kontrol může vést k dalším sankcím a komplikacím, které by jinak vůbec nevznikly.

Nejlepší ochranou před sankcemi je důsledné plnění všech zákonných povinností a včasná komunikace se zdravotní pojišťovnou. Pokud nastane situace, kdy zaměstnanec nastupuje na neplacené volno, je třeba celou věc administrativně správně ošetřit, a to bez zbytečného odkladu. Každé zanedbání, byť zdánlivě drobné, může mít v konečném důsledku velmi nepříjemné finanční i právní následky pro všechny zúčastněné strany.